Ačkoliv bývala často nemocná, měla dnes 10letá Marika v první třídě dobrý prospěch. Horší to bylo na konci druhého ročníku - to už byla Marika doma, ve zdravotně škodlivém bytě, kam ji s rodiči přestěhovalo rozhodnutí města, častěji než ve škole. Na vysvědčení pak byly vynucené absence znát.
Že mělo vedení školy Marice nabídnout individuální plán nebo - později - opakování ročníku? Jistě. Škola však namísto standardních podpůrných opatření našla jiné řešení: nabídla Marice psychologické vyšetření a přeřazení do „pomalejší” praktické školy.
Vyšetření diagnózu lehké mentální retardace nepotvrdilo. Speciálně pedagogické centrum, shodou okolností při praktické škole, však přesto přeřazení Mariky doporučilo - odůvodnilo ji přitom předpokladem opakovaných absencí a „nevyhovujícím rodinným zázemím”.
Od té doby Marika navštěvuje praktickou školu. Stále je hodně nemocná, ve škole, kde jsou děti s lehkým mentálním postižením, to ale tolik nevadí. Bohužel ani jedničky, které Marika ze školy nosí, nepomáhají tomu, aby sem chodila ráda. Ví totiž, že do této školy nepatří.
