Danovi je 11let a už druhým rokem chodí do praktické školy pro děti s lehkým mentálním postižením. Mentálně postižený ale není - má jen „špatnou barvu pleti”. Jeho příběh bohužel není nijak výjimečný.
Dan dlouho nikomu neřekl, co v základní škole, kam začal od září chodit, zažívá. „Cigáne, špíno, ty černá hubo”, házelo po něm nadávkami několik spolužáků. Ostatní se sice většinou nepřidali, rádi se ale zasmáli.
Když se Dan konečně svěřil doma, vypravila se jeho máma do školy za paní učitelkou. „To víte, děti. Co můžu dělat…?”, krčila rameny pedagožka.
A když nepomohla ani pozdější návštěva u ředitele školy a ve 3. třídě začalo docházet na strkání, dali rodiče Dana přeřadit na praktickou školu. Psychologické vyšetření byla 20minutová formalita - psycholožka se na nic neptala.
Na praktickou školu chodí hodně romských dětí; tam je Daniel v bezpečí. A až se ho jednou zeptáme na vzdělání, možná jen pokrčí rameny.
