Ve Valašském Meziříčí zapsali letos rodiče do první třídy základní školy v Masarykově ulici deset romských a deset neromských dětí. Školu to zaskočilo, jak bezelstně přiznala místostarostka. Dříve totiž romští rodiče prvňáčky zapisovali do zvláštní školy. Všechny letošní prvňáčky, až na jedno dítě, zapsali ale rodiče do školy základní.
Škola a město vyřešily situaci svérázným způsobem. Rozhodly se vytvořit třídy dvě - romskou a neromskou -, které v budoucnu údajně spojí. Tvrdí, že je to proto, aby se mohli romským dětem víc věnovat a vyrovnat jejich handicapy. Nezní to moc věrohodně. Oddělené vyučování handicapy spíše prohloubí, jsou-li vůbec jaké. Skutečnost bude prozaičtější.
Ministerstvo školství zveřejnilo letos výsledky dvou průzkumů, které potvrdily neutěšenou situaci ve vzdělávání romských dětí. Zatímco ve většinové populaci na běžné základní škole propadá nebo z ní předčasně odchází jeden z deseti žáků, v případě romských dětí se ve speciálních školách dříve či později ocitne každé druhé romské děvče a sedm z deseti chlapců. Není žádným tajemstvím, že školy a třídy se speciálními vzdělávacími programy navštěvují převážně romské děti, i když jsou určeny pro děti se zdravotním znevýhodněním. Průzkumy ale odhalily i jiné věci: pouze třetina škol je schopna naplňovat individuální vzdělávací potřeby svých žáků a celá čtvrtina jich je prosegregačně orientována. Mnohé nejsou přívětivé k romským dětem a je zřejmé, že se na jejich neúspěchu podílí i nevstřícné prostředí těchto škol. Významnou překážkou společného vzdělávání jsou podle průzkumu též segregační tlaky rodičů. Nejspíš je to i tento případ.
Mnohé bylo už napsáno o tom, že škola pouze nevzdělává, má i výchovnou a sociální funkci. Budou-li se děti učit odděleně, nebudou spolu schopny žít.
A pro pořádek: takový postup je protiprávní. Pokud bychom ho připustili, byla by to segregace na základě etnického původu, a tu jsme se mezinárodně zavázali potírat. Od příštího roku, až vstoupí v účinnost nový trestní zákoník, bude obdobná praxe trestným činem.
Segregační záměr odsoudil nejen ministr pro lidská práva, ale i ministerstvo školství. Kauza vzbudila nesouhlas i v širší veřejnosti. A to je dobrá zpráva.
Dává naději, že v září ve Valašském Meziříčí zasednou do lavic vedle sebe děti romské a neromské. Budou se spolu nejen učit, ale i hrát, aby - až jednou dospějí -spolu dokázaly bezkonfliktně žít.
***
Mgr. Anna Šabatová, PhD.
autorka přednáší na Univerzitě Karlově, je předsedkyní Českého helsinského výboru a členkou Evropského výboru pro zabránění mučení při Radě Evropy
